2012...

dokončili jsme CD s názvem „Období šrámů a ran“, kde jsme se snažili hudebně vyjádřit naše pocity, správně je zaznamenat a poté je prezentovat vám, na novém CD, na stránkách a hlavně živě na koncertech. Všechny tyto způsoby tvorby a exhibice nám přinášejí radost a my zjišťujeme, že nás to stále baví, pokud správně funguje přenos od muzikantů k těm, co to sledují, nebo poslouchají. První polovinu tohoto roku jsme tedy věnovali dokončení CD a testování nových věcí na koncertech, kde jsme se předváděli hlavně v mimobrněnských klubech. V druhé polovině roku se snaha o dobrý pocit z toho, co a jak v kapele děláme, vyvinula tak, že od bicích odchází Fafin, kterému jsme poděkovali za práci na CD a za celé společné tříleté ježdění po klubech i venkovních podiích… Takže po třech letech náš vlak zase drcnul, začíná přibržďovat a já s Romanem řešíme v uklizené zkušebně bez bicích, první inzeráty a nabídky. Do této situace přichází nečekané setkání s naším exbouchačem Pepou, kdy se u piva nevyhneme přiznání naší tehdy ještě nezveřejněné situace a on nám sdělí, že by rád znovu seděl za bicíma…vypadá odhodlaně.)… balíme tedy sítě, rušíme inzerce a jsme opatrně zvědaví, jak to půjde…

2011...

dáváme dohromady nové věci a hrajeme sporadicky. Snažíme se dát to do kupy ve zkušebně a taky cítíme, že potřebujeme natočit novou prezentaci sama sebe, aby se dalo říct, že v tomto složení, takto hrajeme. Natáčení odkládáme na konec roku. Dodělává se muzika, texty, ale hlavně se nám nabízí někdo, kdo má chuť domlouvat vystoupení a všechny věci s tím související a my to jen konzultujeme, což šetří spousty energie. Začátkem prosince vstupujeme do brněnského studia Rabbito, kde trávíme poslední dny roku snahou vstoupit do roku dalšího s něčím novým.

2010...

hodně důležitý a zajímavý rok. Zahrál se nový bubeník, který se přihlásil na naše s.o.s. vyhlášené na webu. Po zkušenostech s tímto konkurzem, jsme už moc nedoufali, že potkáme bubeníka s alespoň minimální názorovou shodou a blízkého nám věkem. Ale stalo se a Fafin je dnes naší částí a dle vašich ohlasů na koncertech je to krok dobrým směrem. Ne snad, že by žánrově bylo něco důležitější, než něco jiného, ale hrajeme víc ze sebe, cítíme, že se vyjadřujeme, že o něčem mluvíme. Tím jsme žili v roce 2010, dobrým pocitem z muziky a z překonání nejistého období dvou nedaleko od sebe vzdálených změn v obsazení kapely.

2009...

opět probíhá výměna zkušeben. První stěhování je kvůli naší hlučnosti, druhé z důvodu strašného zvuku a plesnivějících aparátů…..a ty schody. Konečně máme čistou, suchou zkušebnu sami pro sebe a za dobrý peníz¨) Kapele se daří, ale jaksi nám uvadá „skorozakládající“ člen, bubeník Pepa. Během jednoho listopadového víkendu je rozhodnuto a rozcházíme se i za cenu dočasného zkoušení ve dvou. Zůstáváme tedy jen já a Roman. Toto oznamujeme na „chetu“ našeho webu a zahajujeme takový malý, soukromý konkurs na post bicmena. Začátkem prosince si sedá za bicí „Fafin“(ex Výlet, Gloster 69, The 15Kč). Mluví rovně, hraje rovně, prostě je to rebel, takže ho berem a znovu dáváme náš řimbuch dohromady…je to jako když sedíš ve vlaku, těšíš se, čekáš a pak to jen tak trochu drcne a ty víš, že už se jede.

2008...

odešel Mates, zakládající člen skupiny, z důvodu postupné ztráty apetitu a inklinaci spíše ke kántry, což s náma zase kamsi smýklo, nicméně se v „klasickém“ obsazení kytara, basa, bicí, stále zabýváme hudebním žánrem zvoucím „rock“, což je jediný výraz, u kterého se mi huba nekroutí, když bych musel popsat onen pověstný šuplík, ve kterém vězí tahle parta
…a popravdě řečeno, je to dost široký šuplík na to, aby se tam alibisticky vlezlo cokoli°)
Po úpravách stávajícího repertoáru na jednu kytaru, jdeme do brněnského studia „GeorgeLukase“, kde původně chceme natočit asi čtyři vály, jako ukázky na net. Ve studiu se rozhodneme pokračovat a udělat cédo, vzniká „JÍZDA“.

2007...

oťukávání možností po klubech, rockových hospodách, rock aréně rádia hey a do toho různé hledání, úpravy, stavby, výměny a vyhoření zkušeben.

2006...

objeven Pepa ( bubeník ) a vzav nás na milost koupil sobě bicí.V tomto roce následovalo poprvé před lidmi, poprvé ve studiu(wave records), poprvé v éteru(rádio student)
A za všeobecného veselí zvolen název PES PILKA

2005...

prostě jsme se sešli, v srdci touhu a vzpomínky na naši první společnou rockovou kapelu a v hlavách představu solidní zábavy na možná několik měsíců s možností dát si po zkoušce s kamarády žejdlík, alespoň takhle sem to viděl já, stojící na zastávce autobusu, když bez varování vyskočili s auta týpci, který dobře znám, ale předlouho sem je neviděl.
Mates und Roman: „Zdar lálo, bla…bla…bla, nechtěl bys s náma hrát, nezávazně?“
Já: „...tak jo.“
Tak takhle to bylo… a přišlo společné brnkání, rozjímání a hledání bubeníka.